S pořadem a jeho průvodcem Zayem Hardingem míříme do Ruska, kde je sice drsná transsibiřská magistrála, ale ještě mnohem drsnější železnice, mířící až za severní polární kruh kvůli plynu. Vyrazíme do města Tobolsk – bývalého historického hlavního města Sibiře. Vlakem, který přijel po dni a půl z Moskvy, míříme na sever do posledního města pro pasažéry – Novy Urengoy. Většina lidí ve vlaku jsou muži, kteří budou pracovat na plynových polích. Za práci ve velmi drsných podmínkách až
-50 °C budou velmi dobře placeni. Vlak musí zastavovat, aby z něj průvodčí odstranila led, uvnitř se topí kamny a uhlím, stará, ale spolehlivá metoda udržuje teplo. Cestou na sever potkávají jen pár osobních vlaků a několik vlaků s nádržemi se zkapalněným plynem. Soukromým vlakem pak Zay zamíří do Nadymu, kde ale koleje končí. Část trati je známá jako Stalinova železnice smrti – postavená vězni z gulagů
Zay Harding reist auf den nördlichsten Gleisen der Welt in den fernen Norden Sibiriens tief in den Nördlichen Polarkreis.
Russia’s trains travel along 85,500km of track, crossing 11 time zones. In the cold and often brutal Russian winters, these trains persist against the freezing weather, travelling into Siberia and beyond. We travel from the capital city of Moscow and head north to Stalin’s cruellest and most ambitious project – the Rail-road of Death – before ending on the world’s most northern railway. With average temperatures around -20/-30 degrees and ice at every turn, there’s nothing easy about Russian trains.
Zay Harding voyage en hiver dans le Nord de la Sibérie, à l'intérieur du cercle polaire arctique, sur les lignes de chemin de fer les plus au Nord du monde.
