Slovinec Igor Brezovar už projel na své motorce téměř celý svět. Je zkušený cestovatel, ale přesto ho zlákala vize herce, příležitostného básníka a motorkáře začátečníka, Martina Písaříka, o společné cestě po pobřeží Afriky. Z Maroka až do Jihoafrické republiky. Podmínkou velkého afrického dobrodružství byla zkouška, test schopností fyzických i psychických. Oba cestovatelé se proto vydají do Iráku. V prvním dílu projedou Tureckem, Kurdistánem a málem se vracejí domů. Příhodu s dronem už by si nechtěli zopakovat.
Road movie dvou přátel pokračuje zkušební jízdou v Iráku. Arbíl, simkarta v muslimském bazaru a přátelé ze sociálních sítí, na teploměru padesát a jezero Dokan je i k pití... V iráckém Kurdistánu ukazoval teploměr kolem padesátky, a protože s pravidly silničního provozu si místní hlavu příliš nelámou, bylo na čase zvolnit tempo. O to víc si můžete všímat okolí. Hned u silnice třeba nabídky čerstvého masa. Živou krávu vám tu zabijí, stáhnou z kůže a na počkání naporcují. Odpočinek v kempu u Murata byl osvěžující díky vodním koupelím a málo snesitelný kvůli neutuchajícímu radostnému vřískotu dětí. Oázou klidu se stalo až horské jezero Dokan.
Road movie dvou přátel vstupuje v Iráku do závěrečné etapy. Martin zručným mechanikem, válka na dosah, Kurdové jsou sice milí, ale čas velí změnit světadíly... Setkání s Kurdy v Iráku je setkáním se zástupci třiceti miliónového národa, který dosud nemá vlastní stát. A jak to, tak vypadá, ani nikdy mít nebude. Válka už je hodně blízko a Martin Písařík by si představoval svůj narozeninový den trochu jinak. Začne ho jako servisman svého motocyklu a skončí oslavou narozenin s Igorem. O rok starší, motorkářsky vyzrálejší, s hlavou plnou příští cesty. Afrika volá!
Road movie dvou přátel se přesouvá na africkou půdu a začíná plánovaná cesta z Maroka až do Kapského města. Modré město Chefchaouen, noční kouzlo mediny ve Fesu a ranní pozdrav ze starobylých koželužen... Vysněná cesta Afrikou nezačíná příliš šťastně. V marockém Tangeru odevzdají oba cestovatelé všechny medikamenty včetně obvazů a náplastí. Nezbývá než věřit, že je nebudou potřebovat. Dobrou náladu jim vrátí kouzelné modré město Chefchaouen, jehož obyvatelé zase věří, že modrá barva odpuzuje hmyz. Martin se musí hodně zlepšit ve smlouvání s trhovci a Igor prozkoumá úrodu zelených polí. Procházka noční medinou ve Fesu je bezpečná a čichový úder přijde až ráno, kdy ve starobylých koželužnách pod okny hotelu začne provoz.
Road movie dvou přátel pokračuje Marokem po klikatých horských cestách Vysokého Atlasu. Oranžové vodopády Ouzoud, hledání vína z Meknes a nocleh v berberském domě... Cesta Marokem pokračuje přes město Meknes, kde jsou vinice, z nichž pochází výborné víno. Martin se pokouší doptat na možnost jeho koupě, což v muslimské zemi není jednoduché. Výsledek pátrání zaskočí i jeho – stačí se stavit v supermarketu. A pak už začne motorkářský ráj, cesta přes Vysoký Atlas. Zastávka je v Ait Ben Haddou, kde místní průvodce vezme oba cestovatele do ksaru, což je celek domů postavený z hlíny. Oproti tomu je pozvání k noclehu v berberském domě naprostý luxus.
Road movie dvou přátel míří saharskou pouští k hranici do Mauretánie. Okouzlující město Marrákeš, první noc ve stanu v poušti, trh s velbloudy v Guelmimu a první velká oprava doprovodného automobilového veterána... V marockém Marrákeši si oba cestovatelé naposledy užijí luxusního ubytování před přejezdem saharskou pouští až do Mauretánie. Čeká je asi 1700 kilometrů písečnou krajinou. Národní park Souss-Massa je oázou pro odpočinek. Oblast rákosů, řek a písčin je hnízdištěm mnoha druhů ptactva včetně vzácných a chráněných ibisů nahých. Na pobřeží Martin zkouší surfování, ale má krátké prkno a špatné vlny. V Guelmimu na tržišti by si oba s chutí koupili velblouda, ale nakonec se spokojili s ovčí kůží. Igor ji vyzkouší na sedle motorky. Ozývají se první protesty motorových vozidel, před hranicemi se rozhodl doprovodný automobilový veterán zkusit jízdu po třech kolech. A radost z přejezdu marocké a mauretánské hranice zase zkazila Igorova motorka. Ale jen na chvíli…
Road movie dvou přátel dospěje v mauretánské poušti do klíčového bodu. Půjde to dál i po havárii? Chinguetti – knihovna uprostřed pouště, Nuakšott s rybím trhem a pak už trajekt přes řeku do Senegalu... Dvojice cestovatelů už má za sebou spousty kilometrů a zážitků a před sebou saharskou Afriku. Jakoby šlo vše až příliš snadno, jako bych zapomněl, že nemám dost zkušeností, že neumím číst cestu před sebou, řekl později Martin Písařík. Jemný písek na tvrdém zvlněném podloží dal jemu i motorce za vyučenou. A tak během čekání na náhradní díly a Martinovy rehabilitace, odjíždí Igor sám do Chinguetti. Chce vidět na vlastní oči starobylou knihovnu se svazky, v nichž po staletí zanechávali zápisy poutníci karavan. Ale objevil tu i díla literární či básnická. Oáza Terjit se svěží vodou dokončí rehabilitaci Martinova potlučeného těla a oba jezdci pokračují v cestě do Nuakšottu, hlavního města Mauretánie. Cílem této etapy je přejezd hranic do Senegalu.
Road movie dvou přátel se posouvá do Senegalu a jeho hlavního města Dakaru. Slané Růžové jezero, ostrov Gorée, obří skládka a rezervace Bandia s antilopou Derbyho... Po přejezdu do Senegalu zamíří Martin s Igorem do hlavního města Dakaru a připomenou i jeho slavný závod. Cíl byl u Růžového jezera, v němž se díky koncentraci soli dá krásně relaxovat. Plavat není třeba. Lodí se vypravili na ostrov Gorée, kde byl v minulosti největší otrokářský trh v Africe, což dodnes připomíná muzeum v Domě otroků. Změna směru za veselejšími zážitky je přivedla do aleje baobabů a za malířem obrazů z písku. A další milé překvapení- Martinovi dorazily náhradní díly na havarovanou motorku. Ale Senegal je opravdu typický střídáním zážitků nádherných i otřesných. K těm patří obří skládka u Dakaru, místo, kde žijí a umírají lidé, kde se muži, ženy i děti hrabou v hromadách zapáchajícího odpadu a sbírají vše, co má nějakou hodnotu. Krása přírody a život zvířat v rezervaci Bandia vás pak nadchne stejně jako snaha o záchranu kriticky ohrožené antilopy Derbyho, na níž se aktivně podílejí i Češi.
Road movie pokračuje senegalským národním parkem, přes audienci u královny až k setkání se šimpanzy a obezřetnými hrochy v parku Gambia River... V Senegalu se oba cestovatelé nechali okouzlit přes tisíc let starým stromem, pod jehož korunou nejstaší muž vesnice řeší sousedské spory. Vlnovec pětimužný mu v rozhodování vždy pomůže. Krom této moudrosti je strom úžasně fotogenický a na obdiv zvyklý. Další jeho použití je už čistě materiální. Z plodů domorodci využívají kapok jako výplň do matrací. Na jednom z četných ostrůvků přijala motorkáře i téměř stoletá královna vesnice a požehnala jim na cestu. Možná, že i díky tomu bez problémů přejeli do další země. V Národním parku Gambia River pozorovali zblízka šimpanzí rodinu a na loďce z uctivé vzdálenosti hrochy v řece. A ještě jeden poznatek si odnesl Martin z návštěvy v gambijské škole. Děti se ho ptaly, zda náhodou není Chuck Norris? Že by v Africe tak rychle zestárnul ?
Road movie dvou přátel zvolí přestávku pro údržbu strojů i jezdců v Gambii. Novoroční oslava v Senegalu a vyčerpání tancem, přijetí u místního krále a inspirace domy z pálené hlíny... Igor s Martinem mají za sebou už 7000 kilometrů jízdy přes Maroko, Západní Saharu, Mauretánii, Senegal a Gambii. Údržbu potřebují především stroje, ale těší se na ni i jezdci. Je potřeba načerpat síly a materiál na další cestu. V Gambii si tedy dopřejí pracovní pauzu. Ale krátkou, protože je čeká cesta opět do Senegalu, do Casamance, jedné z nejkrásnějších oblastí země. Stihnout chtějí oslavu Nového roku v některé vesnici při cestě. Podařilo se! Zatímco u nás se při této příležitosti především pije, v Africe se zpívá a tančí. Až do úplného vyčerpání, alespoň v jejich případě. Zvěst o jejich tanečních kvalitách se zřejmě donesla až ke králi několika blízkých vesnic, a tak je přijal na audienci. Vyměnili si vzájemně informace o počtu žen a dětí, král udal výrazně vyšší čísla. Kdyby se i u nás stavěly domy z pálené hlíny, možná by skóre vypadalo líp. Hliněné sošky a nádobí tu vyrábějí stejně jako před tisíci lety. A Martin s Igorem si kladou hamletovskou otázku, zda jet do Guineji-Bissau. Ano či ne? Uvidíte v závěru tohoto dílu.
Road movie dvou přátel který jezdecké zkušenosti teprve získává, mění plánovanou trasu do Guineje na objížďku přes Guineu-Bissau. Mýtická bytost Kangurang, souboj motocyklů s hlubokým pískem a 9 000 kilometrů na tachometru... Guinea-Bissau nebyla v plánované trase, proto Martin s Igorem si neopatřili víza. Ale domluvili se, že dobrodružství chce občas risk a ten vyšel. V jedné z nejchudších zemí světa je přivítali nadmíru vřele. Brzy se vysvětlilo, že nešlo tak úplně o jejich návštěvu, nýbrž o oslavu zvolení nového prezidenta. Pak se dostali přímo mezi Kankurangy, mýtické bytosti, pokryté kůrou a vlákny stromů. Jejich rituál má nahánět hrůzu a odvádět zlé duchy. Jízda motocyklů po neupravených cestách dala oběma jezdcům opravdu zabrat. I Martin už po nehodě v Mauretánii ví, jak je nebezpečné, když se zničehonic objeví jemný hluboký písek. V Guineji navštívili oba školu, která tam stojí díky české organizaci Wontanara. Děti neměly přístup ke vzdělání a bez něj se v jedné z nejzaostalejších zemí světa těžko něco změní. Tak snad je to klíč k lepší budoucnosti.
Road movie dvou přátel míří přes Sierru Leone do Libérie. Cotton Tree, strom, jenž milují kaloni, lodí do ráje potápěčů na Banánové ostrovy a na výlov ryb v Atlantském oceánu... Sierru Leone nazvali oba cestovatelé zemí usekaných rukou, eboly a nádherných pláží. Země zmítaná ve své historii občanskými válkami má jako hlavní město přístav Freetown, Svobodné město, kde se usazovali osvobození černí otroci. Tam obdivovali Igor s Martinem asi 500 let starý bavlník stromový, který si vybrali jako sídlo kaloni. Že nejsou zrovna krasavci, by jim nevyčítali, ale že byli přenašeči eboly, smrtelného viru, který si během dvou let v Sierra Leone vyžádal téměř 4000 životů, jim na sympatiích nepřidalo. Tak raději odjeli obdivovat krásu pobřežních pláží, odložili motorky a vydali se loďkou na Banánové ostrovy, které jsou rájem potápěčů i rybářů. Nádherné pobřeží plné písčitých pláží na ně čekalo i v Libérii, a protože se zrovna vyskytli u výlovu ryb, přiložili ruce k dílu.