Čerstvý pětašedesátník Jan Vyčítal je symbolem nekonvenčního života trampů, kapelníkem legendárních Greenhorns, autorem uznávaných písňových textů i osobitým výtvarníkem. Od dětství byl načichlý Foglarem, skautingtem, přírodou a vším, co vonělo zakázanou Amerikou a trampská kytara ho přivedla až ke kariéře profesionálního hudebníka. Za normalizace si pak za svou prostořekost vysloužil mnohaletý zákaz umělecké činnosti. Jeho 13. komnata začíná už v devíti letech, kdy dostal těžkou revmatickou horečku. Rok ležel v posteli, nemohl se hýbat, ze školy za ním docházel učitel. Dodnes má z té doby památku - šelesty na srdci a celoživotní potíže s klouby. Kočovný muzikantský život, několik autohavárií a nezdravý životní styl mu přinesl chronické potíže s pravou rukou a s krční páteří. Jan Vyčítal takřka zchroml. Už neudržel štětec, nemohl hrát, při chůzi se kroutil bolestí. Podstoupil řadu revmatologických procedur, jedl prášky po hrstech, ale s kreslením a hraním se musel rozloučit. Jako vyznavače country hudby a romantiky westernů ho přátelé několikrát pozvali do USA. Zprvu tam se skupinou Greenhorns hrával, pak už jen zpíval a nakonec se sotva hýbal. Jeden americký kamarád si ho tenkrát vzal stranou a řekl mu, že ho určitě musí strašně bolet záda, protože on to také zažil, ty revmatické bolesti, a že Honzu vezme někam, kde mu pomohou. Vydali se terénním autem na dlouhou cestu kamsi do divočiny, až do indiánské rezervace. Stará indiánka ho tam čarováním a bylinkami a všelijakými tajnými procedurami dala dohromady tak, že Vyčítalova záda zanedlouho přestala bolet a ruka se začala postupně hýbat. Už zase udrží štětec, může malovat a hrát. Po letech utrpení skoro zázrak. Jan Vyčítal věří, že mu pomáhá přírodní energie a jakési božstvo - sám ho nazývá "šéfem" - které nad ním drží ochr