V současnosti se objevila v našich myslích představa, že člověk žije rychle a země pomalu. A pokud dochází k nějakým změnám, můžeme si za to my sami. Stavíme náspy dálnic, hloubíme šachty, otevíráme lomy, ukrajujeme kusy krajin. Ale země žije i svůj tajný život. Navštívíme několik míst, kde se to viditelně projevuje – například u horkých pramenů v Karlových Varech či u probublávajících vývěrů kysličníku uhličitého v Soosu. Pod sesuvy masivů u Varhoště, nebo v barevných kalužích lomu na Oráčově. Tady díky zvětrávání pyritu vznikají rezavé a díky působení kysličníků hliníku zase bílé kaluže. A právě v takovém chemicky extrémním prostředí se objevují bakterie, sinice a řasy a vytvářejí ony bizarní barevné plochy. Už Platon se domníval, že celý vesmír je živý. A není nic krásnějšího, než objevit ona spojení horniny, hlíny i vody a vidět, jak to vše dohromady vytváří živoucí organizmus země.