Každý díl představuje dokumentární esej a svědectví o daných podnicích a lidech. Diváci by měli mít pocit, že i oni sami vyrazili s Janem Hájkem na tah po pražských hospodách. Chvíli si tak užívají bezstarostnou náladu a vtipkování se štamgasty, kteří teprve začínají pít, poté přichází na řadu navyšování hladinky alkoholu a vyhrocené emoce, aby mohlo následně dojít k vystřízlivění a rozjímání. Na závěr je ovšem vždy potřeba nabrat druhý dech, protože pouť po hospodách je zdánlivě nikdy nekončící koloběh. Sídliště a jejich hospody také můžou být okouzlující. Oproti přelidněnému centru Prahy s uniformovanými hospodami tady žije pocit soudržnosti a pospolitosti skoro jako na vesnici. Jde i o to, že snad jednou konečně víc doceníme poetiku sídlišť a budeme na ně nahlížet bez zbytečných předsudků. Když se totiž člověk naučí vnímat je trochu jinak, začnou ho tato místa přitahovat a vábit jako koukání do ohně. Objevíme např. hospodu kde se dřív vařilo a pilo už od rána, a proto se hospodě ří