Podle pradávné legendy přivezl první obyvatele na místo zvané Lamalera v zálivu indonéského ostrova Lembata na svém hřbetě plejtvák obrovský. Tato ryba je také dodnes jediným mořským tvorem, kterého se zdejší rybáři neodváží zabít. Jejich způsob lovu se ovšem po dlouhá staletí nezměnil a se svými primitivními bambusovými harpunami se dodnes vrhají na hřbety obřích ryb z ručně vytesaných loděk. Na pozoru se před nimi musí mít vorvaň, rejnok či velký bílý žralok. Ve vleku svého úlovku nezřídka skončí stovky kilometrů od domova. Jejich nejčastější kořistí jsou nicméně delfíni. Z pohledu Evropana krutý lov je ve skutečnosti přirozeným bojem o přežití. Lovci z Lamalery svůj úlovek zpracují do posledního kousku. Maso je podle starých tradic spravedlivě rozděleno mezi vesničany, pro něž je často jediným zdrojem potravy. Během naší cesty uvidíte nejen unikátní způsob lovu, ale i tradiční pohanské rituály vzývající duchy předků a zvířat, stejně jako katolickou mši v místním prostém kostelíku vystavěném německými misionáři. Nahlédneme i do každodenního života vesničanů. A protože do Lamalery nevedou žádné civilizované cesty, ani pravidelné letecké linky, čeká nás navíc dobrodružné putovaní napříč sousedním ostrovem Flores a divokými vlnami Pacifiku.