Listopad roku 1989 přinesl do řad příznivců folku a country obrovské nadšení. Rázem bylo vše dovoleno. Kdysi oficiálně zatracovaní přestavitelé tohoto proudu byli najednou oslavovanými hvězdami. Koncerty s účastí desetitisíců diváků nebyly bedlivě sledovány StB. Každý mohl zpívat a říkat co chtěl. Toto opojení však záhy pominulo a folkaři zjistili, že najednou k získání přízně publika nestačí být pouze buřičem a antikomunistou. Mnozí v této situaci předpovídali konec folku v Čechách. Že se tak nestalo, dokazuje závěrečný díl celého cyklu. Stručně sleduje, jak se protagonisté scény folku a country vypořádali či nevypořádali s těmito novými podmínkami a jak se s jejich novým nebo naopak nezměněným přístupem k tvorbě vyrovnalo jejich publikum.