Dvaačtyřicátý díl - stejně jako některé další závěrečné epizody - záměrně vybočuje ze schématu vyprávění. Marka v pracovně neplánovaně navštíví jeho kolegyně a mentorka Dita. Prohlíží si jeho podivuhodnou sbírku suvenýrů od pacientů. Psycholog zkoumá kávovar, který dostal od Igora a který prý nikdy neudělá chybu. Rozhovor - protkaný jemnými i zřetelnými nonsensy - přeroste v psychoanalytickou seanci, jež poodhalí Markova zasutá traumata. Souvisejí hlavně s domem, který získala v restituci jeho žena a který Marek podvědomě pokládá za nezasloužený. V závěru vstoupí do pracovny mrtvý Igor a ukáže se, že řetěz absurdit se odehrál jen v Markově tíživém snu.