Les populations des nouveaux territoires occupés de l’Est restent elles aussi particulièrement soupçonnées d’antisoviétisme. La troisième catégorie visée est celle des intellectuels, notamment au sein d'une population étudiante soviétique en expansion. Assujetties comme les hommes à des tâches épuisantes, les femmes, dont nombre de veuves de guerre condamnées à de lourdes peines pour de petits chapardages alimentaires, représentent désormais un quart des zeks. "Je n'ai que faire de votre travail. Ce qui m'intéresse, ce sont vos souffrances", résume un jour une responsable de camp aux déportées, comme le rapporte l'une d'elles, trente ans après, à Memorial. Près de 2 millions de détenus, dont beaucoup à l'extrême limite de la survie, s’entassent toujours dans les camps. Peu à peu, ces conditions de vie effroyables font chuter la rentabilité économique du Goulag. Le 5 mars 1953, après la mort de Staline, un million de libérations sont prononcées. En 1956, Khrouchtchev, s'exonérant au passage de sa responsabilité, pourtant indéniable, dénonce les crimes du stalinisme, provoquant dans le monde une immense onde de choc. Le système concentrationnaire ne disparaît pas totalement, mais ne retrouvera jamais l'ampleur que lui ont conférée quarante années de répression de masse.
In den Blockstaaten Osteuropas wurden nach dem Ende des 2. Weltkriegs zahlreiche Strafgefangene, aber auch Normalbürger antisowjetischer Umtriebe bezichtigt und in Lager deportiert. Vor allem die Situation der Frauen - ein Viertel der Inhaftierten - war dramatisch. Ende der 40er Jahre lebten mehr als 2 Millionen Menschen auf engstem Raum unter extremen Bedingungen. Das wirkte sich auf die Produktivität der Lagerindustrie aus. Als nach Stalins Tod am 5. März 1953 politisches Tauwetter einsetzte, wurden eine Million Gefangene freigelassen. 1956 machte Chruschtschow die stalinistischen Verbrechen publik. Das Land war tief erschüttert und der Gulag wurde schrittweise aufgelöst. 1973 sorgte Alexander Solschenizyns Archipel Gulag für Aufsehen: Das Schweigen wurde endlich überwunden. Nach dem Zusammenbruch des Kommunismus wollten die Machthaber die Vergangenheit hinter sich lassen. Die Spuren des Gulags wurden nach und nach aus der Landschaft und dem russischen Gedächtnis getilgt.
The populations of the newly occupied eastern territories remain suspected of anti-Sovietism. The third category targeted is that of intellectuals, in particular within an expanding Soviet student population. Women, including many war widows sentenced to heavy penalties for petty pilfering, now represent a quarter of the zeks. Nearly 2 million detainees, many of them at the extreme limit of survival, are still crammed into the camps. Little by little, these appalling living conditions bring down the economic profitability of the Gulag. On March 5, 1953, after the death of Stalin, a million releases are pronounced. In 1956, Khrushchev, exonerating himself from his responsibility, denounces the crimes of Stalinism, causing a huge shock wave in the world. The concentration camp system does not disappear completely, but will never again regain the scale of its past forty years of mass repression.
La fine della Seconda Guerra Mondiale non segna per l'Unione Sovietica la fine dei gulag, i campi di lavoro forzato. Anzi, in alcuni casi si assiste ad un inasprimento delle condizioni di vita all'interno dei campi, in particolar modo per i prigionieri “politici”. Bisognerà aspettare la morte di Stalin affinché l'Arcipelago Gulag venga pian piano smantellato.
I campi di lavoro forzato nascono all'indomani della Rivoluzione in Russia del 1917 per volere del regime bolscevico che manda nei gulag tutti gli oppositori, nella maggior parte dei casi uomini e donne totalmente innocenti, condannati senza nessun processo. Privi di ogni diritto, i prigionieri subiscono un regime carcerario durissimo, fatto di duro lavoro nelle proibitive condizioni della Russia del nord, con neve e freddo estremo.
Vězni a obyvatelstvo na nově zabraných východních územích, jako například Poláci, jsou podezřelí z antisovětských postojů, mnozí z nich jsou posláni do táborů. Situace žen, které představovaly čtvrtinu vězňů, byla katastrofální. Na konci čtyřicátých let se v táborech tísnily dva miliony vězňů, kteří v této situaci jen stěží přežívali, což postupně vedlo ke snížení ekonomické rentability. 5. března 1953 zemřel Stalin a začalo období politického tání, kdy byl propuštěn milion vězňů. V roce 1956 odsoudil Chruščov Stalinovy zločiny, což způsobilo ve světě velký šok. Tábory Gulagu začaly postupně mizet. V roce 1973 vyšla Solženicynova kniha Souostroví Gulag a měla velký mezinárodní ohlas, který konečně prolomil zeď lhostejnosti. Po pádu komunismu se ruská politická moc rozhodla otočit stránku dějin, stopy zanechané Gulagem postupně mizí jak z krajiny, tak z její paměti.
Neuvostoliiton vankileirien, gulagien, historia alkoi vuoden 1917 vallankumouksesta ja ulottui aina Stalinin kuolemaan saakka. Miten Neuvostoliitto loi järjestelmän, jossa 20 miljoonaa ihmistä alistettiin orjatyöhön? Rikasta arkistomateriaalia ja haastatteluja hyödyntävä sarja käy läpi vankileirien synkän historian
