Předposlední Přemyslovec na českém trůně patří k neprávem opomíjeným velkým postavám českého středověku. Panovník, jenž se stal kromě českého též polským králem a dosáhl také na uherskou korunu, kterou přijal pro svého syna Václava III., bývá srovnáván se svým otcem Přemyslem Otakarem II. Vedle velkolepého a zářivého Přemyslova obrazu se tichý diplomat Václav jeví jako postava méně zajímavá a paradoxně i jako méně úspěšná. Přitom pravý opak je pravdou. Umíral-li Přemysl Otakar II. na Moravském poli poražen a zbaven všech svých vydobytých území, Václavova smrt představovala odchod mocného panovníka, jehož postavení v politickém světě ještě upevňovala Kutná Hora, chrlící denně na povrch země stříbro ze svých zdánlivě bezedných dolů.
