V dnešním ponurém tajemném příběhu hrají jen dvě postavy. V příběhu, který je plný otázek a na které lze jen těžko najít odpověď. První postava téměř fascinuje svou zarputilostí, s níž dokáže jít za svým citem. Ale je to cit, za čím jde? Není to jen pouhý blud? Druhá z postav je racionální. Myslí a jedná v intencích tohoto světa. Ale jsou její činy správné nebo jsou jenom důsledkem neschopnosti vidět až někam za podstatu věcí?
Ten drobný turista, kterého pozorujeme, očividně trochu bloudí. Už dopil čaj, který s sebou nesl v termosce. Už dojedl i poslední krajíc chleba s máslem a tvrdým salámem… A tu vesnička jako vymalovaná a v ní stejně pěkná hospůdka. A v té hospůdce příjemná paní hostinská a pivíčko a gulášek. Gulášek, jaký ještě nejedl…
Kdo je tajuplný doktor Domián? Proč se ho v té polorozpadlé vesničce bojí koně, psi i lidé? Proč zešílel místní učitel? Najde uspokojivou odpověď na tyto nevyřčené otázky třeba onen mladík, který sem přijíždí z Prahy, aby tu – jak naivně tvrdí své snoubence – našel „lesk v dětských očích“? Jak to asi všechno dopadne? Co za tím vším vězí?
Městem obchází strašidlo. Není to přízrak, ale vrah. Vrah, který je stále agresivnější a agresivnější. Napadá ženy středního věku, které podřezává břitvou… Není proto divu, že se naše hrdinka bojí, když je doma sama. Je sama doma a dům je najednou tak prázdný, tak pustý a tak strašidelný. V televizi hrají jen stupidní estrády, a vtom někdo zazvoní u dveří…
Co všechno se může přihodit zcela normálnímu spíše nešikovnému detektivovi, když konečně dostane „svůj velký případ“? Co všechno se skrývá za – na první pohled zcela nevýjimečnou – expedicí do rumunských hor? Jaké tajemství skrývá podivná dřevěná bedna s výsledky vědeckého bádání? Kdo vůbec leží v rakvi, o kterou pečuje téměř dementní hrobník? A kdo vlastně je tajemná paní doktorka, o jejíž výzkumy se tak vehementně zajímá tisk?