Zdolávání himálajských vrcholů Annapurna a Manaslu je námětem prvního dílu sedmidílného dokumentárního cyklu o účasti českých horolezců na dobývání všech čtrnácti osmitisícových vrcholů světa. Ústřední postavou je Josef Rakoncaj, který devětkrát stanul na vrcholcích himálajských osmitisícovek, a navíc je to výborný fotograf a kameraman. Na Annapurnu kromě něj vystoupili i další dva Češi – Josef Nežerka a Jindřich Martiš. Josef Rakoncaj je i hrdinou prvního českého výstupu na vrchol Manaslu. Dosáhl jej po rychlovýstupu s Italem Soro Doroteiem 10. května 1989 v extrémních podmínkách za pouhých jedenadvacet hodin. Filmové záběry z vrcholu Annapurny na vrchol Manaslu a naopak, které v dokumentu uvidíte, patří ke světovým unikátům.
Nejlehčí osmitisícovky, ale přesto osmitisícovky – v podobném duchu jsou obě hory vnímány těmi, kteří odjíždějí do Karákoramu, aby tam spíš obdivovali pověstnou záři Gašerbrumu I. ve večerním světle a tichou nenápadnost nejnižší osmitisícovky Gašerbrum II. Neočekávají lezecké těžkosti při jejich zdolávání. Ani naši horolezci o dvojici těchto vrcholů nejevili dlouho zájem. Teprve v létě 1997 se staly cílem české expedice, kterou vedl Zdeněk Hrubý. Během výstupu poznali, že ačkoli jsou oba vrcholy označovány jako nenáročné, mají svá úskalí – zvláště na lavinových svazích.
Třetí část dokumentárního cyklu o podílu českých horolezců na dobývání osmitisícových vrcholů je ve znamení dvou jmen, která se stala legendami: Dhaulagiri a Nanga Parbat. Západní stěna Dhaulagiri je vysoká 4000 metrů, pravděpodobně nejvyšší v celém himálajském pohoří. Myšlenky na její pokoření nenechávaly v klidu mnoho horolezců – ale teprve trojice Čechů Jakeš, Stejskal a Šimon dokázala proměnit sen ve skutečnost. Úspěšný prvovýstup je však poznamenán smutkem, při sestupu jeden z členů horolezecké výpravy zahynul. Josef Rakoncaj a Josef Nežerka se po dvaceti letech společného lezení v Alpách, Himálaji i na Kavkaze rozhodli vystoupit společně na další osmitisícovku. Vybrali si Krále hor – Nanga Parbat – a 4. července 1992, jako první Češi, stanuli vítězně na vrcholu.
Čo Oju je mezi horolezci považována za nejlehčí osmitisícovku. Klasickou cestu v západní stěně si volí mnozí z těch, kteří přišli do Himálaje sbírat zkušenosti. K nim se řadí i jedenáct Čechů. Na vrcholu žádné osmitisícovky nestálo tolik našich horolezců. Čo Oju je ovšem i osmitisícovkou, na kterou v prosinci 1985 vylezl poprvé v zimě český horolezec Stejskal se Slovákem Becíkem. Jejich výstup je dodnes považován za neskutečný sportovní výkon. Další osmitisícovka – Šiša Pangma – zůstávala dlouho mimo zájem českých horolezců. Když už se v tehdejším Československu uvolnily peníze na himálajskou expedici, vždy se našel atraktivnější cíl. Teprve v roce 1990 stanul na jejím vrcholu Josef Rakoncaj. Pět let po jeho výstupu zdolali její vrchol další Češi Rypl se Šilhánem a o den později Skřivánek se Šimůnkem.
Když v roce 1976 odjížděl Karel Schubert do Nepálu, netušil, že se stane vůbec prvním Čechem, který zdolá osmitisícový vrchol. Ale nevěděl, že se z páté nejvyšší hory světa Makalu nevrátí… O sedmnáct let později stál na vrcholu této hory Leopold Sulovský – a do třetice: z vrcholu Makalu se v roce 1998 rozhlížela dvojice Josef Šimůnek a Soňa Vomáčková. První žena na světě, která zdolala Makalu bez podpory kyslíku. Kančenčonga je nejmasivnější osmitisícovkou – tvoři ji pět vrcholů. Pod tím nejvyšším v květnu 1981 osiřeli českoslovenští horolezci Záhoranský a Psotka. Jen oni z celé výpravy měli tolik sil, aby se pokusili o závěrečný výstup. Podařilo se jim to – ale náročný sestup málem nepřežili. Dodnes je žádný z Čechů už nenásledoval.
K2 je druhá nejvyšší hora světa – a mezi horolezci je považována za vůbec nejobtížnější osmitisícovku. V květnu 1983 se na ni chystala početná italská výprava. Josef Rakoncaj s Rakušanem Kurtem Diembergerem a Angličankou Julií Tullisovou měli za úkol natáčet filmové záběry. Koho by tehdy napadlo, že český horolezec vynese kameru až na samotný vrchol? Že se právě on stane klíčovou postavou a završí tříleté úsilí expedice, kterou sledovala celá Itálie? Pouze jedinkrát dokázal někdo z českých horolezců vylézt na osmitisícový Broad Peak. Pro Josefa Rakoncaje však byl 22. červen 1986 výjimečný ještě něčím jiným: poprvé stál na osmitisícovém vrcholu úplně sám! A co víc: o pár dnů později zopakoval svůj výstup na K2.
Legendární Reinhold Messner nazval výstup po jižní stěně Lhoce „problémem roku 2000“. V květnu 1984, obrazně řečeno s velkým předstihem, tento problém vyřešila dvojice českých (Stejskal, Rakoncaj) a dvojice slovenských (Božík, Demján) horolezců. Jejich prvovýstup je dodnes považován za jeden z nejvýznamnějších činů v Himálaji 80. let. V dokumentu se objeví unikátní filmové záběry z panenské stěny i magnetofonové nahrávky hlasů horolezců, pořízené ve výšce 8400 metrů! 17. květen 1991 se stal slavným dnem českého horolezectví: Leopold Sulovský jako první Čech stanul na vrcholu Mount Everestu. V dokumentu zazní i slova Jiřího Nováka, prvního Čecha, který se k Mt. Everestu vypravil. Uslyšíme i Josefa Rakoncaje, který se o výstup marně pokusil třikrát. Před kamerou se objeví i Josef Nežerka, Radek Jaroš a Vladimír Nosek, kterým se na vrchol magického Mt. Everestu podařilo vystoupit.
Úvodní díl druhé řady dokumentárního cyklu mapuje výkony českých horolezců v Himálaji od prvních průkopnických výstupů až po ty současné úspěchy. Průvodcem je bývalý předseda Českého horolezeckého svazu Jiří Novák. Provází diváky indickým Himálajem a představuje nevýznamnější výstupy legendárního Josefa Rakoncaje, jednoho z našich nejúspěšnějších horolezců, až po nové výstupy současné horolezecké generace. Seriál přináší rozhovory s předními českými horolezci a nabízí dechberoucí autentické záběry expedic z dobývání nejvyššího pohoří světa. Příběhy o výstupech jsou vyprávěny v kontextu s místními tradicemi, náboženstvím a zvyky, jejichž znalost je potřebná pro úspěšné vedení expedic. Vyprávění doplňují informace o současných horolezeckých trendech a nabízí také zamýšlení nad sílící komercionalizací výprav do Himálaje.
V nádherných kulisách pákistánského Karakoramu stoupají Marek Holeček a Jan Doudlebský po dlouhém ledovci Baltoro na křižovatku ledovců zvanou Concordia. Odtud vede jejich cesta k základním táborům sousedících osmitisícových velehor. Jejich zdárně dokončený a technicky velmi náročný výstup na Kapuru patří k mimořádným úspěchům současného českého horolezectví. Tragédií ale zůstává výstup Zdeňka Hrubého a Marka Holečka na Gašerbrum I v roce 2013. Vyčerpání a osudová chyba způsobila pád a smrt našeho předního lezce a tehdejšího předsedy Českého horolezeckého svazu Zdeňka Hrubého. Líčení výstupů doplňují obecné informace o nebezpečích, kterým musí horolezci čelit. Dozvíme se, jak se na lidském organismu projevuje nedostatek kyslíku, představíme úvahy o tom, jaké jsou možnosti vyhnutí se lavinovému nebezpečí, anebo jak se do organizace i provozu expedic promítá místní náboženství islám, které významnou měrou ovlivňuje také chování nosičů.
Dnešní technické lezení v Himálaji boří všechny zvyklosti i pravidla původních dobyvatelů těchto velehor. Leze se většinou alpským stylem, tedy bez budování postupových táborů, a také akrobatické výstupové linie už dávno nepřipomínají normální cesty těch, kteří zde vytvářeli prvovýstupy. Cílem Marka Holečka se Zdeňkem Hrubým se v roce 2013 stává štít Talung v masivu Kančenčongy ve východním Nepálu. Oba za tento výstup získali o rok později prestižní světovou cenu Zlatý cepín (Piolets d’Or), Hrubý bohužel až posmrtně. Výstup na štít ze základního tábora, i když jen v tandemu, se skládá z mnoha zásobovacích cest a vynášek stále nahoru a dolů. Tato scenérie východního Nepálu v těsném sousedství bájné Kančenčongy ale zároveň umožňuje obdivovat údajně nejkrásnější nepálský štít Jannu. Ke kouzlu úspěšné expedice přispívá také setkání s kulturou a tradicí tibetského buddhismu.
K2, dosahující výšky 8611 metrů nad mořem, má pověst zrádné a nebezpečné hory. Mezi všemi čtrnácti osmitisícovkami drží právě K2 statistický primát co do počtu nezdařených pokusů o výstup na vrchol. Nejznámější je tragédie Diembergerovy expedice z roku 1986, při níž zahynulo současně pět horolezců. Celkem si jen v témže roce hora vyžádala na 13 životů. Jediným horolezcem světa, který ji dokázal zdolat dvakrát, byl Čech Josef Rakoncaj. V díle si ale představíme zejména nové české výstupy na K2 Leopolda Sulovského a Libora Uhra, Pavla Béma i Radka Jaroše s Janem Trávníčkem.
V další části dokumentárního cyklu se seznámíme se třemi významnými expedicemi Radka Jaroše ze sbírky jeho výstupů do tzv. Koruny Himálaje, tvořené všemi osmitisícovými himálajskými vrcholy. Začínáme v jižní části středního Tibetu v roce 2004 odvážným výstupem alpským stylem, bez výškových nosičů či kyslíkových přístrojů, jihozápadní stěnou na Šiša Pangmu. Radek leze spolu se Zdeňkem Hrubým, Petrem Maškem a Martinem Minaříkem (který zahynul o rok později při výstupu na Annapurnu). Dále představíme expedici na Dhaulagiri, kam se v roce 2008 s Radkem Jarošem vypravil také Zdeněk Hrubý. Během výstupu v kritických podmínkách zde zachránili životy několika horolezcům ze španělské výpravy. Radek Jaroš a Zdeněk Hrubý za to byli následně oceněni Cenou fair play za rok 2008. Třetí výpravou, kterou představíme, byl sólo výstup Radka Jaroše na osmou nejvyšší horu světa Manaslu v roce 2009.
Dobrodružství poznávání Himálaje nemusí nutně představovat jen horolezecké výstupy. Stále větší oblibu získávají také vysokohorský trekking anebo expedice do odlehlých končin himálajského hřebene, kde místní lidé cizince dosud nepotkali. Ale i trekking po Himálaji vyžaduje pečlivou přípravu, dobrou organizaci, načasování a v neposlední řadě správné vybavení. O zkušenostech a dovednostech, které by měl horský vůdce takových výprav mít, vypráví Josef Šimůnek, který vede komerční lezeckou expedici na Čo Oju. V posledním díle seriálu se dále vypravíme do nejzápadnějšího koutu Nepálu na hranici s Indií, kudy vede mimořádně krásná trekkingová cesta podél řeky Mahakali až k sedmitisícové Api.