Každá země si více méně udržuje své tradiční rituály, ovšem jejich role v každodenním životě na Srí Lance může na Evropana působit až přehnaně. Tamější obyvatelé si například nechávají požehnat nový automobil před zběsilým provozem, v hinduistickém chrámu při této příležitosti dokonce proběhne speciální obřad. Obdobným rituálům se tady věří víc než nadnárodním pojišťovnám. Jednou ročně v měsíci srpnu se Kataragama, posvátné místo hinduistů i buddhistů, zaplní poutníky. Někteří jdou pěšky a naboso až z nejvzdálenějších míst Srí Lanky, jiní přijedou autem. Sejde se jich až čtvrt milionu! A největší náboženská slavnost může začít. Je to opravdu neskutečná podívaná – lidé poletují ve vzduchu zavěšení na řeznických hácích, ulicemi prochází velkolepý průvod vedený obrovským slonem a v noci poutníci přecházejí přes rozžhavené uhlíky, jejichž žárem by se měla dle platných fyzikálních zákonů jejich chodidla roztavit. Nicméně jejich silná víra způsobuje, že až na nešťastné výjimky neodcházejí ani s bolestí, ani s jedinou známkou popálenin.
Kuba je největší ostrovní stát Karibiku, který přes moře sousedí se Spojenými státy a Mexikem. Je tradičně katolickou zemí, nicméně se značným vlivem afrokubánské santérie, tedy náboženství vycházejícího z kultů západoafrického etnika Yoruba. Spolu s cestovatelem Petrem Horkým budeme svědky iniciačního rituálu, při kterém bude cestovatel do tohoto náboženství přijat. V hlavním městě ostrova Havaně budeme mít možnost sledovat každodenní vojenské cvičení, ve kterém se obyvatelé s maketami samopalů v ruce připravují na útok amerických vojsk. Nicméně stejně jako řada dalších každodenních událostí na Kubě, je i vojenské cvičení zakončeno karnevalovou pouliční oslavou v rytmu živé hudby.
Souostroví Maledivy bylo ještě donedávna zemí závislou na oceánu a rybolovu. Skutečný rozvoj nastal, když sem ve velkém začali jezdit turisté. Stavějí se další a další domy, a jelikož spodní voda je zde jen metr hluboko, používají se ve stavebnictví neuvěřitelné metody, které jsme jako děti zkoušeli na pískovišti. I přesto, že nejvyšší bod ostrova je pouze dva metry nad hladinou, probíhají tu archeologické vykopávky. Ty vydaly důkazy o tom, že zde svého času byla mušličková banka Asie.
Zima pravděpodobně nepatří mezi nejoblíbenější období Evropanů. Přitom polární kraje představují krásu, která Petrovi Horkému vzala dech. Pokud máte pocit, že by vás pohled na nekonečné ledové a zasněžené pustiny nemohl nikdy nadchnout, můžete to v teple svého obýváku vyzkoušet. Zjistíte, že inuité v Grónsku už dávno nežijí v iglú, i když například tradiční rybolov se nezměnil. Zúčastníte se šest set kilometrů dlouhého přechodu grónského ledovce a nakonec se podíváte i na severní pól.
U nás je zvykem, že o Vánocích jíme rybu, nejčastěji kapra. Je tedy celkem logické podívat se na to, jak žijí ryby, které občas jedí lidi. Petr Horký natáčel u břehů jižní Afriky velkého bílého žraloka i žraloka tygřího. Tedy dva nejnebezpečnější druhy, které žijí na planetě Zemi bez zásadnějších vývojových změn dlouhá tisíciletí. Představují tvory, kteří se v rámci svého evolučního vývoje dostali na vrchol. Jak vypadá setkání takových zvířat s potápěčem, který si nevezme ani klec ani jinou ochranu? Jak říká autor, žraloci většinou zabíjejí ze zvědavosti.
V Evropě mnozí mají pocit, že vzdálené Peru patří mezi rozvojové země. Díky cestovateli Petrovi Horkému zjistíme, že je to omyl. Zdejší obyvatelé se uměli dorozumívat, psát a pravděpodobně i létat mnohem dříve, než o tom obyvatelé Evropy vůbec začali přemýšlet. Podívali jsme se mezi obyvatele plovoucích ostrovů jezera Titicaca, navštívili největší pyramidový areál Jižní Ameriky, který byl donedávna považován za skalní útvary, a zastavili se i v bývalém hlavním městě incké říše Cuzcu, kterým právě procházel pestrobarevný průvod – součást festivalu všech peruánských kultur.
Albánie má pověst nebezpečné země. Hovoří se o ní jako o nejdivočejší zemi Evropy, a počet návštěvníků ze zahraničí proto není nijak vysoký. I když má Albánie krásné pláže, na rozdíl od Řecka nebo Chorvatska, najdete tu víc bunkrů než turistů. Namísto horolezců potkáte v divukrásných horách spíše dobytek a v severní části Albánie je snad víc obezřetných mužů dodržujících pravidla krevní msty, než bezstarostných poutníků. Petr Horký se rozhodl, že tu na vlastní kůži vyzkouší několik zážitků, které v této zemi zatím rozhodně nejsou pro turistu běžně přístupné. Tipněte si, co se kupříkladu stane, když nad Tiranu vzlétne balón, či jaký zážitek slibuje plavba s tradičními rybáři za ranního rozbřesku.
Naše země patří mezi nejkrásnější místa světa. Možná, že Češi, Moravané, ani Slezané si to nemyslí. Ale když se zeptáte zahraničních návštěvníků, naprostá většina z nich vám to potvrdí. Podívejte se s cestovatelem Petrem Horkým na naši republiku jinýma očima. Po navštívení všech kontinentů se vrátil domů a nacházel nevšední krásy třeba v Českém ráji, Moravském krasu, lužní krajině, ale i při potápění pod Karlovým mostem.