Na podzim 1941 měli nacisté před sebou nejdůležitější měsíce v plánování toho, co nazývali konečné řešení, vyhlazení Židů. V koncentračním táboře Osvětim se jeho velitel Rudolf Höss potýkal s organizováním masového vyvražďování nevinných civilistů. Z vlastní iniciativy začal vymýšlet nové způsoby zabíjení. 2. díl dokumentárního cyklu BBC ukazuje, jak se na přelomu let 1941 a 1942 nacisté dostali do úplně nové oblasti v dějinách masového vraždění. Kombinací rozkazů shora a iniciativy zdola uvedli do pohybu politiku ničení, která nakonec postihla skoro každý národ v Evropě. Nově jmenovaný stavební šéf v Osvětimi Karl Bischoff proto pracoval na plánech zcela nového tábora, umístěného nedaleko dosavadního, na místě vesnice jménem Brzezinka. Její německý název zní dodnes zlověstně: Birkenau...
Im Oktober 1941 werden die bestehenden Pläne für eine Erweiterung des Lagers, in dem bereits 100.000 Häftlinge zusammengepfercht sind, noch einmal verändert. Das Ziel: Es sollen noch mehr Menschen im Lager untergebracht werden. 10.000 sowjetische Gefangene schuften für den Ausbau des KZ. Rudolf Höß hat andere Sorgen. Die Mordmaschine läuft nicht wie gewünscht. Das Krematorium, das seit Herbst 1941 als Vergasungskammer benutzt wird, ist nicht für die Durchführung der Massenmorde geeignet. Die Schreie der Opfer können selbst durch den Lärm von zwei zur Ablenkung laufenden Motorrädern nicht übertönt werden. ach Beratungen genehmigt Höß den Umbau eines Bauernhauses, des “kleinen roten Hauses”, das sich an einer abgelegenen Stelle in Birkenau unweit von Auschwitz befindet. Hier - so der Plan von Höß - soll das Töten unbemerkt vonstatten gehen. Doch schon bald ist das “rote Haus” zu klein, denn die Nazis beginnen, aus ganz Europa Juden in den Osten zu deportieren.
Laurence Rees continues his documentary history, marking the 60th anniversary of the liberation of Auschwitz, with an account of how the Nazis developed their ""Final Solution"". By 1942, Rudolf Höss had established the camp as a place to murder thousands of Jews, Slavs, & Roma Gypsies.
C'est à Wannsee, en janvier 1942, lors d'une conférence rassemblant les hauts dirigeants du régime nazi, qu'est prise la décision de recourir à la «solution finale», c'est-à-dire l'extermination planifiée et systématique des juifs d'Europe. Le camp d'Auschwitz est doté de chambres à gaz et voit se développer l'usage du Zyklon B. Des médecins allemands arrivent dans le camp pour évaluer qui, parmi les arrivants, servira pour les travaux forcés ou mourra de suite.
Laurence Rees fortsetter sin dokumentarhistorie, som markerer 60-årsjubileet for frigjøring av Auschwitz, med en redegjørelse for hvordan nazistene utviklet sin " endelige løsning". I 1942 hadde Rudolf Höss etablert leiren som et sted å drepe tusenvis av jøder, slaver og Roma-sigøynere.
Septiembre 1941-Marzo 1942.
Este fue el período crucial de toma de decisiones del holocausto que rodeó los planes secretos de Hitler, Himmler y Heyndrich. En Enero de 1942, los nazis intentaron crear en Wannsee un sistema viable para hacer algo que antes nunca se había intentado: la exterminación mecanizada de todo un pueblo.
