Sovětská okupace Československa v roce 1968 vyhnala do emigrace stovky vědců. Do zahraničí většinou odcházeli, nebo tam zůstali na stážích, už jako známí specialisté. Mnohým z nich zahraniční vědecké ústavy samy nabízely azyl, protože věděly, že dokáží obohatit jejich vědeckou činnost. Otakar Poupa se u nás stal profesorem na Fakultě dětského lékařství a vytvořil zcela ojedinělý fungující typ spolupráce školy a Akademie věd. Rozvinul průkopnický výzkum vývoje srdečního svalu a oběhové soustavy. Problematika přilákala vysoký počet mladých vědců a stala se základem projektu Pražské školy adaptační a vývojové kardiologie, která medicíně ukazovala, jak předcházet i léčit infarkty srdce. Jeho vynuceným odchodem do zahraničí přišla československá věda o vysoce kvalifikovaného odborníka a lékařské školství o skvělého pedagoga. Projekt Pražské školy se rozpadl, protože řada kolegů a žáků Otakara Poupy ho do emigrace následovala...