Его деятельность по-разному оценивали даже при жизни. Он создавал промышленность Советского Союза, закрывая при этом монастыри и взрывая храмы. Его усилиями выстоял блокадный Ленинград и его же постановлениями клеймились Анна Ахматова и Михаил Зощенко. Всю войну государственное руководство на Северо-Западе России и в Ленинграде осуществлял Андрей Александрович. Тяжелейшая блокада истощила здоровье Жданова и, по сути, предопределила его раннюю смерть.
Andrej Ždanov se narodil 26. února 1896 ve městě Mariupol. Budoucí zarytý komunista pocházel ze sedmi dětí, rodiny pravoslavného teologa. Číst se naučil už ve čtyřech letech a láska ke knihám mu vydržela celý život. Kromě toho měl hudební nadání. Už v dětství Andrej uměl zahrát z odposlechu složité skladby. V roce 1915 se Andrej Ždanov dostal na Moskevský zemědělský institut, v Evropě v té době již zuřila první světová válka. Učení se věnoval krátce. Neměl prostředky a kromě toho ho stále více zajímala politika. Carské Rusko čekaly změny, Ždanovovi svěřili organizaci distribuce ilegálního tisku. Začátkem roku 1918 se stal újezdním komisařem zemědělství a zabýval se rozdělováním půdy mezi rolníky. V listopadu 1919 Ždanova vybrali do Tvěrského gubernátního výboru strany. Od té chvíle začala jeho stranická a vládní kariéra. Podle Stalinových záznamů strávil v jeho kanceláři přes 278 hodin za rok.
His activities were evaluated in different ways even during his lifetime. He created the industry of the Soviet Union, while closing monasteries and blowing up churches. Thanks to his efforts, the besieged Leningrad survived, and Anna Akhmatova and Mikhail Zoshchenko were stigmatized by his decrees. Throughout the war, the state leadership in the North-West of Russia and in Leningrad was carried out by Andrei Alexandrovich. The most severe blockade drained Zhdanov's health and, in fact, predetermined his early death.
