Město Český Krumlov leží na březích Vltavy kolem původně gotického hradu. Přes další stavby z jiných období zůstalo spolu s komplexem hradu a zámku jedinečným příkladem středověkého města střední Evropy. Jeho architektonické bohatství je nedotčené více než pět století. Rezervace zahrnuje přes 300 gotických a renesančních budov.
Městečko Telč získalo světový věhlas díky unikátní architektonické čistotě a harmonii, která přetrvala několik staletí. Po velkém požáru koncem 14. století bylo město znovu postaveno. Z tohoto období jsou zachovány pozůstatky pozdně gotického opevnění s branami. Náměstí Zachariáše z Hradce je lemováno souborem gotických a renesančních měšťanských domů s podloubími. Harmonický soubor členitých fasád působivě dotvářejí renesanční, barokní a klasicistní štíty. Na místě původně gotického hradu dnes najdete půvabný renesanční zámek s rozlehlou zahradou a anglickým parkem. Mezi další významné památky, jež dominují stísněnému prostoru mezi dvěma rybníky, patří areál bývalé jezuitské koleje s kostelem Jména Ježíšova, pozdně gotický kostel sv. Ducha, farní kostel sv. Jakuba ze 14. století či dvě barokní kašny na náměstí.
Holašovice malebně položené v mírně zvlněné jihočeské krajině představují takřka archetypální obraz tradiční české vesnice. Počátky obce se datují již do druhé poloviny 14. století a dodnes tomu nasvědčuje její nezměněný půdorys tvořený usedlostmi, k nimž náležejí chlévy, stodoly, maštale, výměnky či sýpky. I samotné interiéry chalup si zachovaly původní středověké prvky (klenby, oblouky atd.). V průběhu staletí procházely stavby vývojem a dnešní obdivovanou podobu si obec získala v 18. a 19. století. V tomto období byla dvacítka usedlostí lemující rozlehlou náves doplněna o nová štítová průčelí se štukovou výzdobou, jež patří k nejkrásnějším příkladům tzv. selského baroka. Dnešní Holašovice nejsou navzdory své přísné památkové ochraně mrtvým skanzenem, naopak stovka zdejších stálých obyvatel může sloužit jako příklad sousedské pospolitosti, jež se bohužel v posledních desetiletích z mnoha obcí vytratila. I to je tak trochu návrat do starých časů, do nichž vás návštěva této vesničky zaručeně přenese.
Kroměříž je dnes nevelké a poklidné moravské město, jehož historické jádro nicméně svědčí o velkých dějinách sídla, které získalo vznešené přízvisko „Hanácké Athény“. Předmětem ochrany UNESCO je především monumentální Arcibiskupský zámek, jenž byl v 18. století postaven na starých základech a je výjimečnou ukázkou středoevropského barokního zámeckého sídla. Poměrně střízlivý exteriér stavby sotva naznačuje, jaké bohatství skrývají zámecké komnaty a sály, při jejichž prohlídce oči přecházejí. Působivou scenérii zámku dotváří jedinečná Podzámecká zahrada, která jej obklopuje a patří k nejkrásnějším příkladům romantického parku na našem území. Další klenot, Květná zahrada, se rozkládá mimo historické jádro města a je pro změnu světovým skvostem mezi ornamentálními zahradami italského a francouzského stylu. V roce 2014 byla dokončena její náročná rekonstrukce, takže je dnes již možné si plnými doušky užívat harmonickou krásu tohoto místa.
Knížata z Liechtensteinu proměnila svá panství mezi 17. a 20. stoletím v jeden velký park. Tento areál se řadí mezí největší upravované krajiny v Evropě. Úpravy vycházely podle principů anglických parků. V areálu najdete barokní architekturu, novogotická architektura zámků a drobné stavby postavené v romantickém duchu (Skleník, Lovecký zámeček, Minaret, Apollonův chrám, Rybniční zámeček, Nový dvůr, Hraniční zámeček, Chrám Tří Grácií, Janohrad, Obelisk, Rendez-vous).
Historické jádro Kutné Hory s pozdně gotickým chrámem svaté Barbory a katedrálou Panny Marie v Sedlci představuje jedinečně dochovanou středověkou urbanistickou strukturu s řadou cenných gotických, renesančních a barokních domů. Její uliční síť představuje skutečný labyrint, jímž se návštěvník noří hlouběji do hlubin času a je podněcován k tomu vnímat staletého ducha místa, který zde působí jako v málokterém českém historickém městě. K dalším významným památkám Kutné Hory patří i Vlašský dvůr, kde kdysi sídlila po celé Evropě proslulá mincovna, pozdně gotický měšťanský Kamenný dům, středověký kostel sv. Jakuba, monumentální Jezuitská kolej s galerií soch nad říčním údolím nebo klášter Voršilek.
Na samém okraji Žďáru nad Sázavou se nad areálem bývalého kláštera zvedá kopec, který korunuje unikátní poutní kostel zasvěcený sv. Janu Nepomuckému. Jedná se o vrcholné dílo fenomenálního barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho, jenž nevelkou stavbu obklopenou ambitem postavil v letech 1719–1722. Velmi členitý svatostánek je totiž s nadsázkou řečeno otevřenou knihou plnou symbolů spjatých s kultem našeho předního světce, jemuž je zasvěcen. Navíc je stavba vůbec nejoriginálnějším příkladem takzvané barokní gotiky, jímž se Jan Blažej Santini zcela vymykal dobovým konvencím a v mnohém předběhl vnímání architektury.
Východočeské městečko Litomyšl patří k nejkrásnějším příkladům našich městských památkových rezervací. Protáhlé vřetenovité náměstí je lemováno desítkami starobylých domů s podloubími a obklopuje jej řada cenných sakrálních staveb. Do světového povědomí se však dostal zdejší renesanční zámek, který patří k nejpůsobivějším dokladům italské arkádové architektury na sever od Alp. Vystavěn byl v 60. letech 16. století a zachoval si původní harmonickou podobu, i když byl poškozen roku 1775 požárem. Stavební úpravy se dotkly výhradně interiérů, a proto dnes můžeme obdivovat unikátní sgrafitovou výzdobu fasád a štítů. Celý komplex dotváří řada hospodářských budov včetně pivovaru a zámecká zahrada.
Třebíč je druhým největším městem kraje Vysočina. Počátky města souvisejí se založením benediktinského kláštera, nicméně první písemná zmínka pochází z roku 1277. V době svého největšího rozmachu pak byla Třebíč nejdůležitějším centrem na Moravě po Olomouci a Brnu. O bohaté historii svědčí především areál bývalého kláštera s bazilikou svatého Prokopa, která patří k nejcennějším evropským příkladům přechodu mezi románským a gotickým stylem. Ještě unikátnější hodnotu má však třebíčská židovská čtvrť, která je pozoruhodným souborem staveb, v nichž se jedinečným způsobem navrstvily stopy procházejících století. Obě místa byla v roce 2003 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO, přičemž židovská čtvrť byla první židovskou památkou mimo Svatou zemi, která se na něm ocitnula. Vydejme se na výlet do tohoto turisty stále nedoceněného města s bohatou historií a spolu s průvodcem Miroslavem Táborským si prohlédněme jeho výjimečný odkaz blíže.
Sloup Nejsvětější Trojice na Horním náměstí v Olomouci byl postaven v letech 1716 až 1754. Dílo architekta Václava Rendera je spolu s Mariánským sloupem na Dolním náměstí a barokními kašnami nejen dominantou hlavních městských prostranství, ale především výraznou památkou vrcholného baroka. Sloup byl postaven jako díkuvzdání za ukončení morové epidemie, která město postihla na začátku 18. století. Jeho základnu, tvořenou třemi patry, zdobí 18 soch světců. Na vrcholu sloupu je umístěno pozlacené sousoší Nejsvětější trojice, která na město shlíží z úctyhodné výšky 32,2 m, díky níž je sloup nejvyšším v republice. Zdobnost Renderova monumentu dotváří řada překrásných reliéfů. Vydejme se s Miroslavem Táborským za historií i současností tohoto úchvatného díla, které bylo v roce 2000 zařazeno mezi památky světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Vila Tugendhat představuje nadčasové funkcionalistické dílo jedinečného německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe. Vilu vyprojektoval v roce 1928 pro manžele Tugendhatovy, kteří hledali „místo pro šťastný život“ a stavbu svého domova nijak finančně neomezili. To mělo značný vliv na celkový ráz domu, ale především na jeho vnitřní zařízení, které využívalo luxusních materiálů a na svou dobu nesmírně moderních technologií. Budova čerpá z myšlenky propojeného prostoru interiéru a jednoty s přírodou, k čemuž napomáhá nahrazení nosných zdí ocelovou konstrukcí a sklem, ale také systém pohyblivých okenních rámů a velkorysé řešení teras, hlavních společných prostor nebo zimní zahrady. Vila je pozoruhodně řešená i ve své orientaci k terénu. Hlavní vchod se nenachází v přízemí, nýbrž v nejvyšším patře a do hlavních místností se tedy schází. Funkcionalistický skvost, jenž ve své době vyvolal kontroverzní reakce, silně zasáhly dějinné zvraty 20. století. Majitelé židovského původu vilu opustili těsně před nástupem nacismu, kdy zvolili emigraci do Spojených států. Během následujících desetiletí vila již nesloužila k původnímu účelu rodinného domu, její vnitřní vybavení bylo částečně rozebráno a přemístěno. Vila byla po náročné rekonstrukci zpřístupněna veřejnosti v roce 2011 a je dnes v takřka původní podobě obdivována návštěvníky z celého světa.
Historické jádro Prahy patří k největším městským památkovým rezervacím na světě. Nachází se zde 1322 památkových objektů, které navíc nabízejí unikátní přehled všech architektonických stylů od románského slohu po modernu. I když je tvář Prahy z tohoto důvodu nesmírně rozmanitá a mnohotvárná, těžko popsatelná moc ubíhajícího času jí zaručuje dojem zvláštní jednoty a přirozené harmonie. Při první vycházce městem s poutavě vyprávějícím průvodcem Miroslavem Táborským si prohlédneme vznešené prostory Pražského hradu, navštívíme stále tajuplné Židovské město, mystikou opředený Karlův most i Valdštejnský palác, který je působivým symbolem mocenských ambicí.
Praha se vyznačuje přítomností hned několika výrazných stavebních stylů, a tak hovoříme o její románské, gotické, barokní, klasicistní, kubistické, funkcionalistické stránce. Navíc je zasazena do unikátního přírodního prostředí, které se může pochlubit terasami pod Pražským hradem, Valdštejnskou či Vrtbovskou zahradou, ale i Průhonicemi, které jsou dokladem krajinářského mistrovství konce 19. století. Tato rozmanitost působí ojedinělou jednotou, kterou bychom stěží hledali v jiném evropském městě. Praha dostala v průběhu věků mnoho přízvisek. Zkamenělá krása, Zlaté město, Stověžatá Praha, Matka měst. Do seznamu UNESCO se ale zapsala především jako dokonalé zhmotnění zásady „jednota v rozmanitosti, rozmanitost v jednotě“. Historie sem přinášela v průběhu staletí vlivy z celé Evropy. Střídali se vladaři, šlechtické rody, politické vlivy i státní zřízení. Spolu s nimi přicházeli umělci a architekti, kteří vtiskli Praze její tvář, plnou překvapivých kombinací. Těm především bude věnována druhá část vycházky s poutavě vyprávějícím průvodcem Miroslavem Táborským, s nímž navštívíme honosné umělecké stánky a posoudíme obohacení, které pro jádro Prahy znamenaly podněty architektonické moderny. Cesta napříč staletým stavebním vývojem tak nemůže skončit jinde, než u postmoderního Tančícího domu.
Luhačovice jsou čtvrté největší lázně v Česku a největší na Moravě. Za svůj věhlas vděčí především minerálním pramenům. Do širšího povědomí veřejnosti se dostaly díky členům šlechtického rodu Serényiů. První prameny byly zachyceny ve druhé polovině 17. století a začalo se jim říkat „luhačovická voda“. Stavební ruch kolem pramenů pak zesílil v 18. století, ale koncem 19. století zastihla tyto lázně stagnace a hrozící úpadek. Do současné podoby lázní v Luhačovicích se počátkem 20. století výrazně otiskly představy architekta Dušana Jurkoviče, který se snažil pracovat s citem a porozuměním pro prostředí. Nechal se inspirovat valašskou architekturou a dal lázním originální charakteristický styl. Lázně se pyšní pobytem mnoha slavných osobností, mj. skladatele Leoše Janáčka či spisovatele Františka Kožíka a dalších.
Dějiny současné stavby na vrcholu hory Ještěd se začaly psát roku 1966, tři roky poté, co první ještědský hotel vyhořel. Zadání architektonické soutěže původně požadovalo budovy dvě – televizní věž a restauraci s malým horským hotelem. Nakonec však ze soutěže vzešel vítězně projekt architekta Karla Hubáčka, který obě stavby originálně sloučil do jedné. Neobvyklý projekt dotvářející siluetu hory si však žádal také neobvyklé stavební postupy, z nichž některé byly v praxi vyzkoušeny vůbec poprvé. Souboj stavitelů s časem i nedostatkem potřebného materiálu v socialistickém plánovacím systému je nutil ke kreativnímu přístupu takřka v každém kroku realizace. Ta se brzy proměnila v neuvěřitelně napínavé dobrodružství. Odvážný projekt ale nakonec zaujal nejen místní architekty, ale i odborníky v zahraničí. Moderní dominanta Ještědu byla otevřena 21. 9. 1973 a pyšní se řadou titulů – mezinárodní Perretovou cenou za architekturu, je národní kulturní památkou ČR a také získala ocenění jako stavba 20. století.
Žatecko je ve světě proslulé svým jedinečným chmelem. Jeho pěstování je doloženo od středověku. Zdejší chmel i slad vyrobený z místního ječmene byly zárukou dobrých várek piva a brzy zaujaly nejpřednější příčky mezi českými pivy vůbec. Právě pro mimořádnou kvalitu piva byl Žatec po staletí bohatým královským městem. Vzácné žatecké chmelnice téměř zdecimovala až třicetiletá válka, na jejich podporu dokonce vydala panovnice Marie Terezie hned několik patentů zakazujících vývoz chmelové sádě, platil zákaz míchání chmelových odrůd a veškerý chmel na vývoz musel být speciálně označen. Výroba mimořádně oblíbeného piva přečkala nakonec i obě světové války a rostoucí stavby industriálních objektů spojených s pivovarnictvím se postupně otiskly i do samotné tváře města.
Jedna z nejdokonalejších bastionových pevností na světě byla vybudována 150 let před 2. světovou válkou. Neměla původně sloužit jako vězení, ale jako obranný štít proti Prusku. Důmyslný systém vycházel z nejmodernějších teorií pevnostního stavitelství své doby a představuje tak světový unikát. Pevnost Terezín byla vystavěna na popud císaře Josefa II. a nese jméno jeho matky císařovny Marie Terezie. Byla vybudována v prostoru, kterým v předchozích letech postupovaly nepřátelské pruské armády. Od svého dokončení v roce 1790 se ale naplnění svého účelu nikdy nedočkala, nikdy se nemusela bránit obléhání. I díky tomu zůstala do dnešních dnů ve velmi zachovalém stavu a představuje výjimečnou historickou památku.
Karlštejn byl založen českým a římským králem, později císařem Karlem IV. Původně šlo o skromnou stavbu o jedné věži. Až později se měl panovník rozhodnout využít toto místo k uložení a ochraňování Korunovačních klenotů Svaté říše římské a relikvií. Stavba byla zahájena 10. června 1348 a trvala téměř deset let. Vnitřní výzdoba hradu byla dokončena až v roce 1365. Jednou z nejvzácnějších částí Karlštejna je kaple sv. Kříže – místo uložení korunovačních klenotů. Pozlacená klenba spolu se 129 deskovými obrazy mistra Theodorika vytváří jeden z nejzachovalejších gotických interiérů na světě. Dnešní podoba hradu, jak jej známe, ale není zcela totožná s původní. Je výsledkem zásadní přestavby z konce 19. století, která ve snaze vrátit hradu gotický vzhled setřela do značné míry prvky předchozích slohů. Karlštejn je jednou z našich nejvýznamnějších památek a je bezesporu i naším nejznámějším hradem.
Slované přišli na území dnešní Moravy zřejmě v průběhu šestého století. Byli to především zemědělci, kteří hledali úrodné nivy. A řeka Morava jim poskytla to, co potřebovali. Na území Moravy, Slovenska a Maďarska postupně vzniká první stabilní knížectví západních Slovanů ve střední Evropě. Na přelomu 8. a 9. století začalo na Moravu pronikat především z Franské říše křesťanství a pravděpodobně po roce 860 se na toto území dostali byzanští učenci Cyril a Metoděj. Archeologové zde nalézají neobvyklou koncentraci kostelních staveb. Říše zanikla v 10. století, ale o jasných příčinách rozpadu archeologové diskutují. Z dosavadních nálezů jsou schopni vysledovat např. osídlení a strukturu tehdejších sídlišť, náznaky privátního vlastnictví, oddělování usedlostí… Mnohé naznačuje, že šlo o tzv. přechodovou společnost, která se posouvala od kmenového zřízení k zřízení státnímu se zárodky institucionalizované moci.
Geopark Český ráj je nejstarší chráněnou krajinnou oblastí v České republice. Skalní města, spousta strží, stezek, vyhlídkových plošin, hrady a zámky, naleziště drahých kamenů, to vše na území necelých 700 km2, které představuje skutečnou geologickou učebnici. Harmonicky utvářenou krajinu charakterizuje reliéf kvádrových pískovců, útvary neovulkanického původu, vodní toky a přirozené lesní, skalní, luční či mokřadní ekosystémy. Geomorfologické i biotické bohatství dává Českému ráji nejen vysokou estetickou, ale i vědeckou hodnotu. Početné jeskyně, výklenky, převisy, dutiny, skalní brány, tunely či skalní hřiby představují klasické mezoformy a mikroformy pískovcových skalních měst. Chráněná krajinná oblast zde byla vyhlášena v roce 1955, v roce 2002 bylo území dále rozšířeno a v říjnu 2005 byl Český ráj přijat do prestižní Sítě evropských a světových geoparků UNESCO.
Velké Losiny ležící v malebném údolí řeky Desné jsou jedním z nejnavštěvovanějších míst jesenického podhůří. Nachází se zde také mimořádně cenná kulturní památka, kterou je velkolosinská ruční papírna. Byla založena na zdejším panství moravského rodu pánů ze Žerotína na sklonku 16. století. Papírenská manufaktura byla vybudována v místech bývalého obilního mlýna a výrobu zahájila někdy v letech 1591–1596. Během staletí se v držení papírny vystřídala celá řada papírnických rodin a mistrů a do historie papírny se promítly i zdejší nechvalně známé čarodějnické a inkviziční procesy poslední čtvrtiny 17. století, anebo později v polovině 19. století rozmach průmyslové výroby, který pro mnoho malých manufaktur představoval zánik. Velkolosinská papírna však překonala všechny změny vlastníků i dobových trendů a luxusní ruční papír se zde vyrábí dodnes. Čtyřsetletá kontinuita tradiční ruční papírenské výroby nemá v oblasti střední Evropy obdoby a v roce 2001 byla papírna prohlášena za Národní kulturní památku.
První zmínka o Slavonicích pochází z roku 1260, městem se ale původní osada stala až díky velkolepé výstavbě ve 14. století. Slavonicím se někdy přezdívá „malá Telč“. Malebné město na pomezí Čech, Moravy a Rakouska proslavily překrásné renesanční měšťanské domy s bohatě zdobenými štíty, psaníčkovými nebo figurálními sgrafity, které lemují dvě náměstí v centru města. Unikátní je zde ale i systém středověkých odvodňovacích štol a kanálů, který se táhne v hloubce několika metrů pod historickým jádrem. Chodby ražené ve skále sloužily nejen k odvodnění suterénů, ale v případě ohrožení i jako obranné a ochranné zázemí s přímými vstupy z většiny domů. Pravděpodobně nejslavnější historickou postavou Slavonic se stal Johann Georg Grasel, vůdce místních loupežníků, kterého se obával celý kraj a který dodnes žije v lidovém vyprávění a písničkách.
Rovinatá krajina Třeboňska na jihu Čech je prostoupena rybničními sítěmi s více než 450 rybníky a umělými vodními kanály. Jedná se o oblast s největší koncentrací rybníků v rámci celé České republiky a považuje se za centrum českého rybníkářství. Zakládání rybníků spojených s chovem ryb se v původně močálovité krajině stalo výnosným hospodařením. Stavbou umělých nádrží byla navíc odvodňována přilehlá území, která mohla být dále využívána. Na přelomu 15. a 16. století byl majitelem třeboňského panství Petr IV. z Rožmberka, který tyto hospodářské aktivity velmi podporoval. O další výrazný rozvoj rybníkářství se zde pak zasloužil v 16. století zejména Jakub Krčín z Jelčan. K jeho nejvýznamnějším počinům patří stavba rybníků Rožmberk a Svět a vybudování umělého kanálu Nová řeka. Ačkoliv zdejší rybníky v následujícím období výrazně poškodila třicetiletá válka, ale také například rušení rybníků na přelomu 18. a 19. století, od druhé poloviny 19. století se dařilo zdejší rybníkářství znovu obnovovat. Dnes tyto rybníky tvoří 16 vodohospodářských soustav a reprezentují obdivuhodné stavitelské umění našich předků.
Hřebčín v Kladrubech nad Labem založil v dubnu 1579 císař Rudolf II. Areál tak představuje nejstarší velký hřebčín na světě. Za první republiky přitom téměř podlehl zkáze. Když chov zdejších starokladrubských koní převzal v roce 1918 stát, viděl v kladrubských stájích hlavně produkci plemenných hřebců pro jednotlivé zemské chovy. Tradice starokladrubských vraníků takřka zanikla, kdyby ji ve 40. letech neobnovil profesor František Bílek. Starokladrubský kůň je jediné původní české plemeno koní chované na našem území. Jeho hlavním posláním bylo využití k ceremoniální a reprezentativní službě. Dnes se chová převážně ve dvou barevných variantách, a to bílé a černé. Patří mezi nejstarší dochovaná kulturní plemena koní na světě a tvoří součást národního kulturního bohatství.
Oblast s nejbohatším výskytem termálních a minerálních pramenů se u nás nachází v nejzápadnějším cípu země, kde také vznikla naše nejznámější lázeňská města: Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně. Karlovarské lázně – původně pod názvem Horké Lázně u Lokte – nechal na místě údajného pramene založit císař Karel IV. Druhé naše největší lázně a zároveň ty nejmladší z lázeňského trojúhelníku, Mariánské Lázně, vznikly za vlády císařovny Marie Terezie. Léčivé účinky pramenů Františkových Lázní byly známy od 15. století, ale město zde bylo založeno až koncem 18. století císařem Františkem I. Jako první slatinné lázně na světě. Za zlatou éru lázeňství se dá označit 19. století, s přívalem movitých hostů se budovaly honosné kolonády, rozvíjela se lázeňská architektura, ale vývoje se dočkaly třeba i koflíky na léčivou vodu s ouškem geniálně proměněným v násosku, jaké používají lázeňští hosté dodnes.
Praha je označována za klenotnici stavebních slohů. Na malé ploše se zde vedle sebe nacházejí stavby z dob prvních Přemyslovců, budovy reprezentující královský majestát i příklady unikátní moderní architektury od prvorepublikových časů. I to byl důvod, proč se historické jádro Prahy objevilo na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Kulturní bohatství Prahy se ale odráží i v další ambici o rozšíření stávajícího seznamu památek. Mezi aspiranty o vstup do prestižního klubu patří Břevnovský klášter z 10. století, legendami a tajemstvím opředený Letohrádek Hvězda a Müllerova vila, dům podle projektu provokujícího architekta Adolfa Loose, který byl dostavěn v roce 1930.
