Semafor atd. 4/8

Šok z okupace Československa v srpnu 1968 poznamenal život v celé zemi. Brzy se přestalo smět i to, co ještě před rokem prošlo bez povšimnutí. Semafor se navíc musel vyrovnat se ztrátou Jiřího Šlitra, který zemřel v prosinci 1969. Téměř přesně za dva roky umírá i Jiří Grossmann. Vychází neslavně slavné Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti. Přituhuje, začala normalizace. Jiří Suchý nesmí nadále řídit divadlo, které založil. Na krátkou dobu se podaří obhájit na šéfovském postu Ferdinanda Havlíka. Potom už ale následují nařízení, doporučení, příkazy a zákazy, které vedou až k zastavení činnosti divadla. Naštěstí jen na několik dnů. Veřejnosti se ovšem předloží „technické důvody“. V roce 1970 přichází do Semaforu Jitka Molavcová, nejprve jako „dívenka s kytarou“. Z dívenky se však brzy vyklubala posila zcela ojedinělého formátu. Její komický talent se uplatnil naplno poprvé v Kytici. Soubor Jiřího Suchého posiluje i příchod Josefa Dvořáka a Kytice se stává nejúspěšnějším představením Semaforu. (Text: ČT)