Jako vždy se ve třech povídkách vracíme k tématu Bakaláři, tentokrát – Jablko nepadá daleko od stromu. V první povídce Facka si žáci Švenda a Hrubeš dělají různé naschvály, a to se jejich pánům otcům nelíbí. Začnou býti na sebe sobečtí, každý věří jenom svému synovi, a že pravda je jenom na jejich straně. Kluci se spřátelí hned, ale táty od rodin zchladí až stokorunová pokuta. Druhý příběh Tetinka. Paní Smolková má dceru, která je na kluky, jsou prázdniny, proto si pozve na pár týdnů neteř, která by trochu dohlídla na holku. Ale je to těžké, babky sousedky na vesnici vidí všechno, přicházejí stížnosti a maminka dává zákazy. Dcera se místo uklízení hrabe ve starých dopisech, které dostávala za mlada mamka a přijde i na lístek, kdy si Olda dává na večer rande. Maminka se pohrouží do starých psaníček a neteři, která chce odjet poví: „Ty odjíždíš, ale já také potřebuji, aby mě někdo pohlídal“. Příběh Kaktus. Blíží se konec války, jsou z dálky slyšet střely z kulometů, přelétávají letadla, Karel Krátký se celý život věnuje kaktusům. Jeho syn se s kamarády pustí do zatírání německých nápisů, neboť doma o nic nejde a je tu nuda. Jenže pan Krátký pod kaktusy skrývá zbraně a co je ještě horší, dva fašisti si přišli do skleníku udělat kulometné hnízdo. Padne pár ran, fašisté dostali do kožichu, ale i pan Krátký umírá pár dní před koncem války. Syn, který měl odpor ke kaktusům, se jim věnuje nadále a s láskou..