Od roku 1800 do roku 2009 bylo na území České republiky postaveno více než 450 vyhlídkových staveb. Tolik jich je zdokumentováno v knihách Rozhledny Čech, Moravy a Slezska, která vyšla v roce 1999, a v jejím pokračování, které nese název Rozhledny na prahu 21. století. Autor knih a zároveň spoluautor tohoto cyklu Jan Nouza nadále sleduje dění okolo českých rozhleden a průběžně o něm seznamuje zájemce na svých internetových stránkách. V posledních 10 letech se hlavními investory při výstavbě vyhlídkových staveb staly telekomunikační firmy, které postavily více než 60 stožárů sloužících mobilní telefonii a zároveň rozhlížení. Je to však vykoupeno velkou šablonovitostí těchto stožárů, které jsou stavěny podle typových projektů a postrádají proto vztah k dané lokalitě. Bohužel, některé svou výškou dokonce narušují vzhled krajiny. Přesto se i mezi těmito multifunkčními věžemi najdou některé, za něž se jejich projektanti nemusejí stydět: např. na Vrátenské hoře u Mělníka či v případě Hrubého Jeseníku na Nymbursku, nebo na Bílé hoře u Kopřivnice. Existují už také projektanti, kteří mají na svém kontě několik rozhleden. Jsou to např. Ing. Martin Novák a Ing. Antonín Olšina, kteří jsou autory tří dřevěných rozhleden ve východních Čechách (Toulovcova rozhledna na Jarošově u Proseče a její dvojče Barborka u Heřmanova Městce a Borůvka u obce Hluboká), z nichž některé byly v mírné úpravě postaveny i na jiných místech. Architekt Svatopluk Sládeček je zase podepsán pod projektem kamenné rozhledny na Brdu v Chřibech a na Velkém Lopeníku v Bílých Karpatech. Stavitelé novodobých rozhleden se také vracejí k tradici, kdy věže dostávají pěkná jména. Kromě již zmíněné Romanky, Barborky, Borůvky či Toulovcovy rozhledny jsou to i další jména jako Boika (u Českých Lhotic), Terezka u Pasek, Panorama u Frý