Parohy mohou být dvojí: skutečné a pomyslné. Ty pomyslné nasadí brzy po svatbě mladá Kača svému staršímu manželovi. To se ale nelíbí stařečkovi Pagáčovi a jeho příteli Jurovi Kláskovi. Rozhodnou se zapeklitou situaci vyřešit a všem zúčastněným pomoci.
Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Tou pomyslnou jámou je v našem příběhu kus obyčejného polénka, ve kterém je docela malý otvor naplněný dynamitem a které má vykonat pomstu za sousedovo nevhodné chování.
Kožkařa Froliša Puchýřa, kterému není nic svaté, pošle své dva synky, aby chodili jako čert a Mikuláš. Bez pořádné „nadílky“ se nemají vracet. Představa výprasku stačí k tomu, že se z kluků stanou zloději. Chytrá hlava, kamarád Jura Klásek, Frolišova hloupost i trocha štěstí se pak postarají, aby tu zaslouženou nadílku dostal ten pravý.
Je majetek víc než vzájemná láska dvou mladých lidí? Jak pro koho. Pro rodiče vlastnící grunt ano, pro zamilované „děti“ ne. A prosby ani vyhrůžky nejsou nic platné. Švarný mládenec vždycky dostane přednost před zamindrákovaným mazánkem, který má do chlapa hodně daleko.
Všechno zlé je k něčemu dobré, i když podle stařečka Pagáča to prý byla největší hrůza jeho života. Co? Když hráli divadlo. Hru napsal Jura Klásek a režíroval ji sám stařeček Pagáč, jenž do rolí milovnického páru obsadil Janka Obrůčku a Mařenku Ohnicovů. To se ale nelíbilo starému Ohnicovi.
Začalo to nevinně. Stařeček Pagáč měl vztek na Cyrila Píšťalu, který mu tajně vypil zakopanou slivovici. Chtěl ho potrestat, ale Cyril onemocněl. A když na Slovácku nepomůže nemocnému chlapovi slivovice, je každá rada drahá.
Po bezmála deseti letech hrdinové seriálu trochu zestárli, ale láska k lidem a k životu jim zůstala. A taky humor a „fištron“ stařečka Pagáča. Toho bylo velmi zapotřebí, když chtěl nekňubu Cyrilka Pargana oženit s Tonkou Vařajovou.
Za dob hrdinů „Slovácka“ byl cirkus s živým medvědem atrakce nevídaná. Stařeček Pagáč se nechá sousedy vyprovokovat a k zápasu s huňáčem se přihlásí. K velkému překvapení principála i všech ostatních vyhraje. Aby ne, když místo medvěda bojoval s převlečeným Jurů Kláskem.
Říká se, že od velké lásky k veliké nenávisti je jen malý krůček. O tom by mohli vyprávět dva nerozluční kamarádi – Ignác s Vinckem. Stačilo málo, pár hltů slivovičky, a mezi oběma se rozpoutal boj kdo s koho. Z malých naschválků se stávaly naschvály a jejich vzájemná škodolibost se stupňovala.
Janíček Trnečka, dětmi vysmívaný jako Janek Vyskoč, kozí vrah, je jednonohý invalida poznamenaný válkou. Ta mu vzala vše: ženu, dítě i zdraví. Aby se uživil, zabíjí na požádání sousedům kozy. Když se v dědině usadí vojenská marškumpanie, postaví se oficírovi Krkowiczkovi a poukáže na nesmyslnost války.
Spravedlnost se leckdy ubírá klikatýma cestičkama. Někdy se jí musí i pomoci, aby nakonec došla tam, kam musí. O této pravdě byl přesvědčený i stařeček Pagáč. A tak když už měl dost špatností, které páchali hajný Čagan a hospodský Kudla, připravil na ně důmyslnou past. Využil jejich hloupost, nadutost, lakotu a popudil je proti sobě.
Stařečkovi Pagáčovi zemřela žena Kača. Její smrt ho zaskočila a poslední vůle nemile překvapila. Švestkový sad, pro stařečka tak důležitý, měl podle posledního přání patřit Anežce Peléškové. Pagáča čeká těžký úkol, ale on si s ním, tak jako vždy, poradí.