Atlet Tomáš Dvořák se navždy zapsal do sportovní historie jako trojnásobný mistr světa v desetiboji a ve své době i jako světový rekordman. Přesto po celou dobu své sportovní kariéry bojoval s vážnými zdravotními potížemi. Od dětství totiž alergií na vyšší byliny, prach, stromy a jak on říká, "takové to, co je všude." K tomu trpí celoživotně zátěžovým astmatem. Má a měl záchvaty během tréninku, během přípravy na mistrovství i před závody. Každý vrcholový sportovec řekne, že jeho výkony jsou závislé na třech věcech - samozřejmě kvalitním tréninku, ale hlavně na momentální fyzické kondici a momentální psychice. Tomáš bojoval naprosto se vším. Jeho sportovní život byl jedno velké napětí a stres z toho, co se stane na závodech (například i při změně klimatu, která je také součástí sportovcova života). To všechno střídalo překvapení z najednou špičkové kondice a medailového výsledku, které třeba v tu chvíli Tomáš ani nečekal. Vzápětí zase pád a několikatýdenní nebo i několikaměsíční výpadek organismu tak totální, že ani takový sportovní dříč, jakým Tomáš Dvořák je, nic nezmohl. A právě tahle vlastnost - to že je obrovský dříč znamenala, že ještě on sám svému organismu v mnoha případech ubližoval. Snažil se totiž svůj hendikep "přetrénovat" nadměrnými dávkami tréninku. Zkrátka pro laika to znamená - musel trénovat a čelit nemocem daleko a několikanásobně víc než "normální" sportovec. "Já jsem nikdy nebyl ambiciózní typ, který chtěl sbírat medaile," říká sám o sobě Tomáš Dvořák. "Dokonce jsem ani nebyl velký talent. Já byl jen od malička dříč a sport mám rád. Jsem takový sportovec - dělník. Nedívám se na svůj hendikep s lítostí nebo smutkem. Nelituji, že jsem dělal sport a ne třeba něco, kde bych se tak nemusel se svým zdravím potýkat. Sport mám dodnes strašně