Igor Bareš se narodil jako náhrada za bratra, který umřel na rakovinu v devíti letech. Tato nemoc je prokletím jejich rodiny: onemocněla jí babička; děda v domnění, že ji má, spáchal raději sebevraždu. Igor vystudoval Střední školu zemědělskou. Zjistil ale, že opravování strojů je strašný stereotyp, a tak si podal přihlášku na JAMU. Na JAMU začal pít. Už začátkem školy se mu pití, milostné problémy a učení vymkly z rukou. Z vlastního rozhodnutí odešel na protialkoholickou léčbu. Přestože absolvoval léčení, pití se úplně nezbavil. A právě ve svých alkoholických obdobích se několikrát pokusil i o demonstrativní sebevraždy. I přes tyto problémy hraje divadlo. Nejdřív v Divadle bří Mrštíků a od roku 1991 v Mahenově činohře Národního divadla Brno. Tam mu režisér Zdeněk Kaloč dává velké role. Například Hamleta, za kterého je pak nominován na cenu A. Radoka. A právě u jeho zkoušení se znovu připomene rodové prokletí. Průjmy a bolesti břicha vedou až do Nemocnice na Žlutém kopci v Brně, kde se Igor dozví, že trpí vážnou Crohnovou chorobou. Je to zánětlivé střevní onemocnění, které se většinou vrací a znamená opakované operace. Igorovi se narodí dcera, vztah s partnerkou ale nevydrží. Nominaci na cenu Thálie 1997 mu přinesla role Raskolnikova v románu Zločin a trest. Dostává také role ve filmu. Za roli ve filmu Výlet získává cenu na filmovém festivalu Tribeca v New Yorku cenu pro nejlepšího herce. V roce 2005 přichází třetí nabídka na angažmá v Národním divadle. Úspěch a popularita nic nemění na jeho potřebě samoty. Snad jako forma terapie se zavaluje spoustou práce. Deprese a alkohol zahání workoholismem. Snaží se proto čerpat sílu z prožitku okamžiku. S vědomím, že ten může kdykoli skončit. Třináctá komnata Igora Bareše je samota a osamění. Je úplně sám, ale ještě to vyhledává. Rodiče mu z