Finalistka soutěže krásy zažila domácí násilí i pobyt v dětském domově. Své trauma zpracovala v úspěšné knize. Veronika Kašáková je krásná mladá žena, modelka a finalistka prestižní soutěže o nejkrásnější Češku, která o korunce královny snila od dětství. Nebyl to rozmar, byl to pohádkový sen, v jehož uskutečnění ani nevěřila. Byl to útěk, snový ráj všemi obdivované a milované krásky jako protiklad peklu, které připomínal její život. Po rozvodu rodičů vyrůstala se svým starším bratrem v domácnosti matky narkomanky s jejím přítelem, drogovým dealerem. Veronika ve svých útržkovitých vzpomínkách na rané dětství vnímá maminku jako oběť. Pamatuje si, jak matka doma tančí, zpívá a objímá svou dceru, ale současně ji děsí vzpomínky na neustále přítomnou samotu, strach, křik a hlad. Byla svědkem mnohého hrůzného domácího násilí. Pro Veroniku bylo vysvobozením umístění do dětského domova ve Vysoké Peci, kam se dostala ve čtyřech letech. Tenkrát ji i s bratrem matka zanechala uprostřed města v taxíku a odešla od nich. Po několika letech řídkých návštěv v dětském domově a slibů o nápravě ponechala svou dcerku v naději, že na její osmé narozeniny zase přijde. Nepřišla už nikdy. Dala souhlas k adopci. K té ale nedošlo, vlastní otec souhlas nedal. Naopak se o děti zajímal, brával si je k sobě na víkendy a prázdniny, ale v době dospívání si vzal k sobě jen jejího bratra. Pozadí této „zrady", jak tehdy Veronika otcovo rozhodnutí vnímala, se dozvěděla později od vychovatelky Hany, jež kdysi otci doporučila, aby dceru v domově zanechal, že jí tam bude lépe. Znala Veroniku, měla ji jako druhou dceru a tušila, že výchova otce by byla pro ustrašenou dívenku příliš přísná. Dcera se chtěla otci za každou cenu zavděčit a nedokázala plnit jeho nároky. V období dospívání ji pronásledoval pocit, že j