Známý československý koulař Remigius Machura patřil k nejvýraznější atletické generaci posledních desetiletí. Stal se dorosteneckým mistrem republiky, v roce 1979 juniorským mistrem Evropy a na historicky prvním atletickém mistrovství světa v Helsinkách v roce 1983 vybojoval bronzovou medaili. K největším Machurovým sportovním úspěchům patří 3. místo z ME 1982, 2. místo z MS 1983, 1. místo z halového ME 1985 a 1988 a 5. místo z olympijských her v Soulu. Dodnes je držitelem českého rekordu ve vrhu koulí výkonem 21,93 m. V roce 1984 potkala naše atlety životní pohroma, komunistický stát se rozhodl podpořit SSSR a bojkotovat Olympijské hry: naše nejsilnější atletická generace tak nedostala příležitost zúročit léta dřiny a dosáhnout historického úspěchu. Remigia Machuru však čekala skutečná životní pohroma až o rok později. Na Evropském poháru v Moskvě v roce 1985 měl pozitivní dopingovou kontrolu, ze které vzešel doživotní zákaz sportovní činnosti. Za dva roky mu byl zbytek trestu prominut, Remigius se vrátil do vrhačského kruhu, stihl ještě hodit nový československý rekord 21,93 - platný dodnes - ale vyjma titulu halového mistra Evropy z roku 1988 už většího úspěchu nikdy nedosáhl. Pořad se zabývá především etapou, kdy Remigius nemohl závodit, sice jen v letech 1985-1987, ale s vědomím, že už možná nebude závodit nikdy. Ztratil výhody vrcholového sportovce, byť z dnešního hlediska nám možná budou připadat tyto výhody směšné: bezplatného bydlení na koleji, stravy zdarma a 300 Kč měsíčního kapesného. Hledal příležitostné výdělky, pracoval jako vyhazovač v klubu na Strahově, nosil na stavbě pytle s cementem. To vše v době, kdy založil rodinu a narodil se mu syn. Především ale ztratil možnost dělat to, k čemu měl velký talent a k čemu od mládí směřoval veškeré své úsilí. Paralelním příběhem této 13.